Historie komínů

Komíny stavíme už přes 400 let. Co všechno za tu dobu zažili a jak to vypadalo, když komíny nebyly? Také kominíci nenosili štěstí odjakživa.

Nejdřív dymník

První komíny se začaly vyrábět v 15. století. Do té doby se kouř z místností odváděl pomocí tzv. dýmníků. Dýmník připomíná dnešní kuchyňský digestoř. Vypadal jako obrácený trychtýř a visel zavěšený ze stropu nad zdrojem ohně, kterým v té době bylo většinou obyčejné ohniště. Místnosti s dýmníkem se říkalo polodymná jizba. Kouř z jizby nevycházel ven, ale do půdního prostoru, ze kterého se prodyšnou střechou pozvolna dostával do vzduchu. Dymník byl samozřejmě velmi primitivní vynález tzv. lidové architektury. Proutí a latě se pouze zevnitř zpevnili hlínou a dymník byl na světě. Využívaly se i v továrnách a výtopnách lokomotiv.

První komíny

Od 15. století se začaly objevovat první skutečné komíny, které sahaly nad střechu, a vyváděly kouř přímo do ovzduší. I ty byly ale vyráběny jednoduše ze dřeva případně hlíny. V 17. století, když byly definovány první všeobecné protipožární předpisy, se začaly vyrábět první zděné komínové hlavice. Jelikož tyto komíny vedly od země až nad střechu, využívaly už také umělého tahu.

V 18. století, kdy už byly běžně používané komínové systémy relativně bezpečné, způsobovala řadu požárů špatná údržba. O komíny se zprvu starali biřici a nejrůznější pomahači, kteří komín čistili vždy před významnými svátky a každou „sazometnou středu“. Z těchto amatérských správců komínu se postupně stávali odborníci, až konečně v 16. století vlašští mestkomínové, kteří v českých městech stavěli šlechtické domy, začaly pečovat o všechny městské komíny. Tyto odborníky si však tehdy nemohlo dovolit každé město, přestože byli za ochranu před požárem města placeni v naturáliích.

Zlaté saze Rudolfa II.

Profesionální péče o komíny

1626 vznikl v Třeboni první kominický cech. Zhruba o 100 let později dostal první pražský kominický cech i vlastní pečeť. Roku 1824 se začaly propůjčovat kominické činnosti. Od té doby se vývoj kominictví na dlouhou dobu zastavil. Kominictví byla společensky uznávaná profese až do příchodů komunistů, kteří z kominíků udělali druhořadé dělníky. Další významná změna proběhla až v roce 1950, kdy vyšla v platnost zásadní vyhláška ministerstva průmyslu. Práva a povinnosti majitelů komínů udržuje vyhláška z roku 1981. Časem ale byla natolik zastaralá, že ji prakticky nikdo nedodržoval. Svévolné a nebezpečné spalování jedovatých zplodin a další neřesti spojené s využíváním komínů se snaží zastavit Nařízení vlády č. 91/2010 Sb.

V roce 1996 byly zrušeny kominické koncese a v mírném zmatku se stala z kominictví soukromá řemeslná živnost. Kominíci se sami sdružili do Společenstva kominíků ČR a šíří tak mezi sebou novinky z oboru, pořádají školení nejen samotného kominictví, ale i měření účinnosti spalování.

Potkat dnes na ulici kominíka v klasickém oblečení je čím dál větší vzácnost. Přesto je tato profese stále nezbytná stejně jako samotné komínové systémy. I moderní nerezové komíny potřebují odbornou údržbu. Komínové vložky jsou dnes samozřejmě nesrovnatelně bezpečnější, než středověké dymníky. Přesto však můžou při špatném zacházení způsobit požár nejen vašeho domu. Kominíci tak budou komínové hlavice čistit a spravovat stále dál.

Čtěte také:

Nej komíny na světě

Netradiční komíny

Kominíci vs. Komínáři